Dlouho předlouho jsem nenapsala žádnou recenzi na knihu, která by měla větší rozsah než pár vět instagramového příspěvku, až na tuto práci věnovanou Dennímu, nočnímu domu od Olgy Tokarczuk, původně napsanou do školy v rámci předmětu Experimentální literatura. Text nemá vyloženě charakter recenze (nebo mu chybí mé subjektivní zhodnocení knihy), ale i tak doufám, že shrnuje podstatné informace, díky kterým vás kniha může zaujmout.
OBECNÉ INFORMACE
Denní dům, noční dům je v pořadí čtvrtým románem Olgy Tokarczukové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu za rok 2018. V polštině poprvé vyšel v roce 1998 a u nás v letech 2002 a 2012 v nakladatelství Host. Spolu s překladatelkou jejích děl do němčiny, Esther Kinsky, získala autorka za tuto knihu mezinárodní literární ocenění Brücke Berlin Preis.[1]STYL
Knihu Denní dům, noční dům bychom mohli po formální stránce rozdělit do několika prolínajících se částí. Jedněmi z nich jsou události podávané v první osobě, které se dějí v životě vypravěčky, a zejména myšlenky, které jí vyvstanou na mysl. Patří sem i sny, postřehy z venkovského života, úvahy nad osudy lidí a nevšední postřehy o přírodě nebo recepty z jedovatých hub. S těmito sekvencemi se mísí příběhy a výstupy obyvatel vesnice a také příběh svaté Starosty a mnicha Paschalise. Ty jsou naopak zachycené ve třetí osobě.Obsahově se jednotlivá vyprávění prolínají také, ačkoliv často pouze v detailech. Některé příběhy, jako například Život starosty, jsou vyprávěny v rámci hlavní vypravěčské linie po vícero částech, a s jistými postavami se setkáváme jak v samostatně působících příbězích, tak ve vypravěččině popisu venkovského života.
MOTIVY
V knize se vyskytuje několik všudypřítomných motivů. Patří mezi ně jistá záhadnost, prosakující linií, kterou nás provází vypravěčka, i ostatními příběhy. V textu se často otevřeně odehrávají události, jež nelze rozumově vysvětlit, mají až mysteriózní nádech a lehce evokují magický realismus. Mohou se na první pohled jevit ve smutném nebo negativním světle, přesto má ale čtenář pocit, že se odehrávají ve svém vlastním řádu, který dává smysl a je správný takový, jaký je. Autorka nám ukazuje nevšední pohled na svět a připomíná, že bychom měli být otevření i jiné realitě, než je ta, na kterou jsme zvyklí.Patrným motivem je i teorie o vědomí a nevědomí, vycházející z C. G. Junga. Už samotný název románu Denní dům, noční dům na pojmy vědomí a nevědomí poukazuje a v celé knize je cítit jejich přítomnost. Vědomí neboli „denní dům“ představuje realitu, a podvědomí („noční dům“) naopak zahrnuje sny a archetypy. S obojím se v knize ve větší či menší míře setkáváme, například snům je věnována značná pozornost a v přístupu k životu, jaký vykazuje postava vypravěčky se zračí archetypální vnímání života a smyslu.
